®ivotopis Wernera Coblenze

Werner Coblenz patøí k nejrenomovanìj¹ím archeologùm støedního Nìmecka. Souèasnì pøedstavuje jednoho z nejvýraznìj¹ích zástupcù celé jedné epochy – pováleèného období v rozdìleném Nìmecku. Jeho ¾ivotní cesty jsou obrazem jednotlivých etap historického vývoje, na kterých se v oblasti archeologie a památkové péèe významnì sám podílel.

Narodil se roku 1917 v Pirnì. Saské rodi¹tì sehrálo významnou roli v jeho rozsáhlé vìdecké èinnosti a promítalo se v jeho touze po uskuteènìní osobnì vytèených cílù. Specifické zájmy W. Coblenze se vyvíjely ve tøicátých letech. Jeho studium v Berlínì, Marburku, Vídni, Kílu a Lipsku bylo v¹ak pøeru¹eno druhou svìtovou válkou; po návratu z váleèného zajetí na¹el jen znièené a rozdìlené Nìmecko. Studium dokonèil a¾ v roce 1947 u Prof. Gero von Merhart v Marburku; jeho disertace k hrobovým nálezùm støední doby bronzové v Sasku, zapoèatá ji¾ pøed válkou, patøí dodnes k základním pramenùm pro studium této, na nálezy nejbohat¹í epochy saské archeologie.
W. Coblenz pracoval v Zemkém muzeu pro pravìk v Drá¾ïanech (Landesmuseum für Vorcheschichte), kde se stal jako 32-letý  øeditelem. V prvních letech po válce se významnì zasadil o znovuvybudování saské archeologie. Zaslou¾il se o vypro¹»ování nálezového materiálu z váleèných ruin rozbombardovaných Drá¾ïan, o vybudování nové organizace archeologické památkové péèe a zaji¹tìní nových prostor prostøednictvím oprav Japonského paláce jako úøedního sídla a musea.
Vytvoøil struktury pro úèinnou památkovou péèi; zde se podílel na vytvoøení „Výnosu k ochranì a zachování pravìkých a ranì historických archeologických památek“, stejnì jako na zøízení a neustálém roz¹iøování dobrovolné památkové péèe.
Díky osobním kontaktùm se svými západonìmeckými kolegy, stejnì jako s kolegy ze zemí støedo-východní Evropy dovedl W. Coblenz „Landesmuseum für Vorgeschichte“ k mezinárodnì uznávané instituci. Jeho integrující pùsobení ovlivnilo pozitivnì reputaci nìmecké archeologie tehdej¹í DDR. Osobní odborné kvality, neúnavná vùle prosadit vytèené cíle, stejnì jako nekompromisní postoj v odborných otázkách se spojovaly v osobnosti W. Coblenze jako v jednom z nejvlivnìj¹ích a nejvyhledávanìj¹ích expertù, a to i pøes jeho odmítavý postoj ke stranické anga¾ovanosti.
V roce 1966 pøevzal vedení vìdecké rady pro památkovou péèi na Ministerstvu pro vysoké a odborné ¹kolství tehdej¹í DDR, v roce 1966 byl zvolen do rady „Union Internationale des Science Préhistoriques et Protohistoriques bei der UNESCO“.
Byl øádným èlenem saské „Akademie des Wissenschaften“, dopisujícím èlenem „Bayerische Akademie der Wissenschaften“, „British Akademy“ a rakouské „Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte“, stejnì jako øádným èlenem „Deutsches Archäologisches Institut“.
Brilatní vìdecká pojednání W. Coblenze v podstatì ke v¹em epochám pravìku i k dobì ranì historické vycházejí z hluboké znalosti saské archeologie. Odrá¾ejí
dalekosáhlý význam Saska jako „prùchodní zemì“ pro pravìké osídlení, neznající moderní hranice státù.
W. Coblenz se habilitoval v roce 1970 a byl jmenován honorárním profesorem na universitì v Lipsku. Více jak 400 publikací, z toho deset monografií, ukazují na neutuchající úsilí zpøístupnit a vìdecky zhodnotit získané archeologické prameny.
Po „sjednocení“ inicioval zalo¾ení „Mittel- und Ostdeutschen Verbandes für Altertumsforschung“ (Støedo- a východonìmecký svaz pro výzkum staro¾itností) a vytvoøil tak platformu pro vìdeckou výmìnu kolegù ze v¹ech èástí Nìmecka, kterou osobnì za¹ti»oval ji¾ døíve - bìhem celého období trvání DDR, a to i pøes tehdy vládnoucí ideologii. W. Coblenz zemøel 1995 bìhem úèasti na vìdecké konferenci v Kempten v Allgäu.