Životopis Wernera Coblenze

Werner Coblenz patří k nejrenomovanějším archeologům středního Německa. Současně představuje jednoho z nejvýraznějších zástupců celé jedné epochy – poválečného období v rozděleném Německu. Jeho životní cesty jsou obrazem jednotlivých etap historického vývoje, na kterých se v oblasti archeologie a památkové péče významně sám podílel.

Narodil se roku 1917 v Pirně. Saské rodiště sehrálo významnou roli v jeho rozsáhlé vědecké činnosti a promítalo se v jeho touze po uskutečnění osobně vytčených cílů. Specifické zájmy W. Coblenze se vyvíjely ve třicátých letech. Jeho studium v Berlíně, Marburku, Vídni, Kílu a Lipsku bylo však přerušeno druhou světovou válkou; po návratu z válečného zajetí našel jen zničené a rozdělené Německo. Studium dokončil až v roce 1947 u Prof. Gero von Merhart v Marburku; jeho disertace k hrobovým nálezům střední doby bronzové v Sasku, započatá již před válkou, patří dodnes k základním pramenům pro studium této, na nálezy nejbohatší epochy saské archeologie.
W. Coblenz pracoval v Zemkém muzeu pro pravěk v Drážďanech (Landesmuseum für Vorcheschichte), kde se stal jako 32-letý  ředitelem. V prvních letech po válce se významně zasadil o znovuvybudování saské archeologie. Zasloužil se o vyprošťování nálezového materiálu z válečných ruin rozbombardovaných Drážďan, o vybudování nové organizace archeologické památkové péče a zajištění nových prostor prostřednictvím oprav Japonského paláce jako úředního sídla a musea.
Vytvořil struktury pro účinnou památkovou péči; zde se podílel na vytvoření „Výnosu k ochraně a zachování pravěkých a raně historických archeologických památek“, stejně jako na zřízení a neustálém rozšiřování dobrovolné památkové péče.
Díky osobním kontaktům se svými západoněmeckými kolegy, stejně jako s kolegy ze zemí středo-východní Evropy dovedl W. Coblenz „Landesmuseum für Vorgeschichte“ k mezinárodně uznávané instituci. Jeho integrující působení ovlivnilo pozitivně reputaci německé archeologie tehdejší DDR. Osobní odborné kvality, neúnavná vůle prosadit vytčené cíle, stejně jako nekompromisní postoj v odborných otázkách se spojovaly v osobnosti W. Coblenze jako v jednom z nejvlivnějších a nejvyhledávanějších expertů, a to i přes jeho odmítavý postoj ke stranické angažovanosti.
V roce 1966 převzal vedení vědecké rady pro památkovou péči na Ministerstvu pro vysoké a odborné školství tehdejší DDR, v roce 1966 byl zvolen do rady „Union Internationale des Science Préhistoriques et Protohistoriques bei der UNESCO“.
Byl řádným členem saské „Akademie des Wissenschaften“, dopisujícím členem „Bayerische Akademie der Wissenschaften“, „British Akademy“ a rakouské „Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte“, stejně jako řádným členem „Deutsches Archäologisches Institut“.
Brilatní vědecká pojednání W. Coblenze v podstatě ke všem epochám pravěku i k době raně historické vycházejí z hluboké znalosti saské archeologie. Odrážejí
dalekosáhlý význam Saska jako „průchodní země“ pro pravěké osídlení, neznající moderní hranice států.
W. Coblenz se habilitoval v roce 1970 a byl jmenován honorárním profesorem na universitě v Lipsku. Více jak 400 publikací, z toho deset monografií, ukazují na neutuchající úsilí zpřístupnit a vědecky zhodnotit získané archeologické prameny.
Po „sjednocení“ inicioval založení „Mittel- und Ostdeutschen Verbandes für Altertumsforschung“ (Středo- a východoněmecký svaz pro výzkum starožitností) a vytvořil tak platformu pro vědeckou výměnu kolegů ze všech částí Německa, kterou osobně zaštiťoval již dříve - během celého období trvání DDR, a to i přes tehdy vládnoucí ideologii. W. Coblenz zemřel 1995 během účasti na vědecké konferenci v Kempten v Allgäu.