®ivotopis Gerharda Bersu

Gerhard Bersu se narodil jako syn ¾idovského továrníka v roce 1889 v Jauer (Slezsko). U¾ jako ¾ák se úèastnil pod vedením C. Schuchardta archelogických vykopávek na „øímských ¹ancích“ u Postupimi.
Studoval geologii a archeologii; ke geologickému mapování a archeologickým vykopávkám vyu¾íval v¹echny nabízené mo¾nosti cestování, které ho ho pøivedly mimo jiné do Rumunska, Øecka a Itálie. Na poèátku dvacátých let patøil Bersu k pøedním odborníkùm v archeologické terénní praxi. Jeho výzkumy se vyznaèovaly smyslem pro postøeh a exaktní dokumnetací. Díky jeho schopnostem ho P. Goessler je¹tì bìhem závìru studia pøijal za asistenta na Památkový úøad ve Stuttgartu. Jako váleèný dobrovolník se G. Bersu zúèastnil první svìtové války, v roce 1916 byl povolán k  ochranì archeologických památek a sbírek v Belgii a severní Francii. Po válce ho ministerstvo zahranièí povolalo k spoluúèasti na mírových jednáních v oblasti navrácení kulturního dìdictví.  
Pokraèování v archeologických výzkumech ho vedlo k pøijetí místa v „Römisch-Germanische Kommission“ (RGK) ve Frankfurtu n. Mohanem. V roce 1925 svou prací o vykopávkách  na „Breiter Berg“ u Striegau dokonèil promoci. V roce 1929 se stal druhým øeditelem RGK a v roce 1931 pøevzal jeho vedení. K nejdùle¾itìj¹ím projektùm té doby patøily výzkumy na Goldbergu (Zlaté hoøe) na okraji Nördlinger
Rieses, které G. Bersu zahájil u¾ na poèátku roku 1911 a které jsou dnes pova¾ovány za mylník v systematickém sídli¹tním výzkumu.
Pøevzetí moci národními socialisty v Nìmecku znamenalo zásadní zvrat. S cílem  „Gleichschaltung“ se politické síly pokusily o získání vlivu na Archeologickém ústavu. Pozornost se soustøedila na ¾idovský pùvod Gerharda Bersu, který byl postupnì systematicky zostuzován a vytlaèen z èetných úøadù a sdru¾ení. V roce 1935 byl G. Bersu propu¹tìn z místa øeditele RGK a pøelo¾en jako referent terénních výzkumù do Berlína; v roce 1937 následoval nucený odchod do dùchodu. 
G. Bersu se podílel na vedení terénních výzkumù v Anglii, kde ho zastihla druhá svìtová válka. Poté byl internován na Isle of Man, kde se vìnoval archeologickým památkám ostrova; s jejich studiem byl úzce svázán a¾ do pováleèného období. V roce 1947 byl G. Bersu prostøednictvím prezienta Irska, E. de Valera, povolán jako profesor na „Royal Irisch Academy“. V roce 1950, na podnìt nìmeckých kolegù, se stal opìt 1. øeditelem RGK. Vedle znovuvybudování znièené budovy Institutu – jeho znovuotevøení patøilo k posledním úøedním úkonùm G. Bersu – pøedstavovalo zakotvení RGK v rámci novì se utváøející politické struktury zemì jeden z centrálních úkolù jeho posledních slu¾ebních let.

®ivotní cesta G. Bersu odrá¾í exemplárnì evropskou dimensi archeologie, jeho osud stejnì jako osobní odvaha a vìdecké výkony øadí G. Bersu k nejvýznamnìj¹ím nìmeckým archeologùm.

G. Besru zemøel v roce 1964 bìhem slu¾ební cesty do Magdeburku.

BBC History: Historic Figures >>