Životopis Gerharda Bersu

Gerhard Bersu se narodil jako syn židovského továrníka v roce 1889 v Jauer (Slezsko). Už jako žák se účastnil pod vedením C. Schuchardta archelogických vykopávek na „římských šancích“ u Postupimi.
Studoval geologii a archeologii; ke geologickému mapování a archeologickým vykopávkám využíval všechny nabízené možnosti cestování, které ho ho přivedly mimo jiné do Rumunska, Řecka a Itálie. Na počátku dvacátých let patřil Bersu k předním odborníkům v archeologické terénní praxi. Jeho výzkumy se vyznačovaly smyslem pro postřeh a exaktní dokumnetací. Díky jeho schopnostem ho P. Goessler ještě během závěru studia přijal za asistenta na Památkový úřad ve Stuttgartu. Jako válečný dobrovolník se G. Bersu zúčastnil první světové války, v roce 1916 byl povolán k  ochraně archeologických památek a sbírek v Belgii a severní Francii. Po válce ho ministerstvo zahraničí povolalo k spoluúčasti na mírových jednáních v oblasti navrácení kulturního dědictví.  
Pokračování v archeologických výzkumech ho vedlo k přijetí místa v „Römisch-Germanische Kommission“ (RGK) ve Frankfurtu n. Mohanem. V roce 1925 svou prací o vykopávkách  na „Breiter Berg“ u Striegau dokončil promoci. V roce 1929 se stal druhým ředitelem RGK a v roce 1931 převzal jeho vedení. K nejdůležitějším projektům té doby patřily výzkumy na Goldbergu (Zlaté hoře) na okraji Nördlinger
Rieses, které G. Bersu zahájil už na počátku roku 1911 a které jsou dnes považovány za mylník v systematickém sídlištním výzkumu.
Převzetí moci národními socialisty v Německu znamenalo zásadní zvrat. S cílem  „Gleichschaltung“ se politické síly pokusily o získání vlivu na Archeologickém ústavu. Pozornost se soustředila na židovský původ Gerharda Bersu, který byl postupně systematicky zostuzován a vytlačen z četných úřadů a sdružení. V roce 1935 byl G. Bersu propuštěn z místa ředitele RGK a přeložen jako referent terénních výzkumů do Berlína; v roce 1937 následoval nucený odchod do důchodu. 
G. Bersu se podílel na vedení terénních výzkumů v Anglii, kde ho zastihla druhá světová válka. Poté byl internován na Isle of Man, kde se věnoval archeologickým památkám ostrova; s jejich studiem byl úzce svázán až do poválečného období. V roce 1947 byl G. Bersu prostřednictvím prezienta Irska, E. de Valera, povolán jako profesor na „Royal Irisch Academy“. V roce 1950, na podnět německých kolegů, se stal opět 1. ředitelem RGK. Vedle znovuvybudování zničené budovy Institutu – jeho znovuotevření patřilo k posledním úředním úkonům G. Bersu – představovalo zakotvení RGK v rámci nově se utvářející politické struktury země jeden z centrálních úkolů jeho posledních služebních let.

Životní cesta G. Bersu odráží exemplárně evropskou dimensi archeologie, jeho osud stejně jako osobní odvaha a vědecké výkony řadí G. Bersu k nejvýznamnějším německým archeologům.

G. Besru zemřel v roce 1964 během služební cesty do Magdeburku.

BBC History: Historic Figures >>